Káva a její historie: Luxus, který hrál úlohu léku

1. října slavíme Mezinárodní den kávy

Možná ve vás tento článek evokuje neodolatelnou vůni kávy, její specifickou lahodnou chuť, kterou jí vtiskl nezbytný proces pražení, jakožto i lstivé drápky, kterými se k nám káva přichytne. To abychom ji pili po doušcích, horkou jako peklo, a někdy též sladkou jako lásku. A my všichni, kteří kávu milujeme, zároveň víme, že obejít se bez kávy bývá takřka nemožné. Už první znatelný deficit kofeinu nám jasně dává najevo, že tento den plyne více než podivně. O tom však nejspíše netřeba mluvit, protože pokud kávu milujeme, deficit kofeinu známe do jednoho všichni.

Jelikož jsem o kávě psala již mnohokrát, dnes bych se na ni podívala z pohledu historie, kterou protnu s moderními fakty, neboť káva nebyla vždy snadno dostupná a pokud ano, byla velmi drahá. Mnozí hokynáři ji ještě v 19. století dostávali na své pulty po dlouhých debatách a vyřizováních, aby ji nakonec mohli prodat pouze těm, kteří krám navštívili s lékařským doporučením. To když během dne umdlévali, bylo jim chladno, trpěli přílišnou únavou. Nutno říci, že se často jednalo o městskou honoraci, která žila v nevýslovném blahobytu a luxusu, trpěla obezitou, nadbytkem jídla, deficitem pohybu. Zde správně tušíme, že káva hrála roli jakési vratké berličky, neboť příčina problému vězela jinde.

Jak dlouho působí kofein?

Jen pro zajímavost – maximální špička působnosti kofeinu se pohybuje mezi 15–120 minutami po vypití šálku. A poté se povzbuzující účinek již takřka vytrácí. Problém navíc nastane, pijeme-li kávu velice často, kdy organismus nasycený kofeinem, docela otupí, stane se vůči kofeinu imunní. Znám totiž takové, kteří si kávou zpříjemňují večer, aby pak následně během chvíle usnuli.

Káva pouze o nedělích, svatbách a slavnostech

Pro chudší lid byla káva výsadou pouze o nedělích, svátcích, Vánocích a svatbách. Po zbytek roku pak bývala nedostupná a nahrazovala se nejrůznějšími kávovinami, ať už z čekanky, žita, pampelišky, či žaludů. Ostatně tyto kávoviny jsou snadno dostupné i v dnešní době. Chudý lid kávovinu snídal, nazýval ji bryndou, drobil do ní housku, bohatě ji sladil a přiléval smetanu, samozřejmě byla-li po ruce. Pokud ne, brynda se pila na hořko, doplněna o kousky chleba. Tento zvyk možná ještě pamatují i vaše babičky. I já si vzpomínám, jak si ta má, zhruba před 20 lety, nadrobila koláč do horké kávy.

V dělnické kuchařce v roce 1923 od Anuše Kejřové se můžeme dočíst jednoduchý postup, který nabádá, jak kávu správně připravovati: „Na kávu černou, která má býti velmi silná, tzv. mokka, počítá se na 1 osobu lot kávy pražené. Káva, umletá, vhodí se do vřící vody, rychle z plotny odtáhne a nechá se asi 5 minut státi, aby se z kávy aroma vyloužilo. A pak podává se v maličkých koflíčcích, neslazená. Káva takto upravená hodí se pro hosty po obědě, aneb nemocným při různých nemocech.“

Káva a její účinky na zdraví

Z předpisu výše je patrné, že káva po dlouhý čas sehrávala úlohu léku. A i když bychom na ní mohli najít řádku negativ, třeba že zvedá krevní tlak, v nadbytečném množství vyčerpává ledviny, po ránu na lačno negativně ovlivňuje hladinu cukru, pojďme se společně podívat na to, čím uchvátila naše předky a čím vlastně prospívá v dnešní době i nám.

• Dle lékařských výzkumů kvalitní káva nabitá antioxidanty a cennými flavonoidy dokáže předcházet vzniku jaterní cirhózy.
• Zvyšuje krevní tlak, což je velká výhoda pro ty, které trápí hypotenze.
• Osvěžuje mozek.
• Celkově zklidňuje, dovolí nám vydechnout, jen málokdo je schopen pít kávu ve spěchu.
• Pomůže nám, máme-li tendence neustále něco mlsat či jíst neboť, vaříme-li kávu do většího šálku, vykazuje mírný sytící efekt.
• Patrný bývá také pozitivní vliv na astma, neboť kofein podporuje uvolňování kortizolu a adrenalinu, dvou potřebných hormonů, které pomáhají zvýšit krevní tlak, což přímo souvisí s rychlejší činností srdce a uvolněním průdušek.
• Káva díky svému optimálnímu složení prodlužuje život, samozřejmě za předpokladu, že žijeme v souladu.

Kvalita kávy a kterou nepít při vyšším cholesterolu?

Ať už volíme mezi robustou, či arabikou, mletou kávou či celým zrnem, jistě se shodneme na tom, že káva by měla být především kvalitní. Osobně upřednostňuji čerstvě upražené celistvé zrno bio kávy, kterou si vychutnám s kapkou dobré smetany. Ovšemže bez cukru, ale pokud jste vyznavači kávy sladké jako láska, proti gustu žádný dišputát. Možná si jen dovolím zmínit, že pokud máte vyšší hladinu LDL cholesterolu, snažte se upustit od kávy turecké, dle výzkumů právě takto připravená káva problém jemně přiživí.

Mnozí z nás (dle výzkumů celé 2/3 Čechů) upřednostní kávu instantní, už třeba pro to, že její příprava je skutečně nenáročná, netřeba žádných složitých zařízení, prakticky si vystačíme s rychlovarnou konvicí. Pokud nám ale jde o kávový rituál, kdy meleme zrno, pozorujeme, jak čokoládově zbarvená tekutina volně stéká do šálku, pravděpodobně si s instantní kávou příliš nezavdáme. Jak je to však s kvalitou takové kávy?

Pročítám-li různé testy, zaměřené na kávu instantní, až na některé výjimky obsahující nadlimitní množství akrylamidu a tu a tam ochratoxinu (vše se však pečlivě hlídá), si tato káva kvalitativně též vede dobře. Granulát dokonce obsahuje více kofeinu než stejné množství zrna. Výrobci se tedy snaží a není to jako kdysi, kdy se do kávy přimíchávaly nejrůznější příměsi. Zajímá-li vás jaké, čtěte.

Nepoctivá káva minulosti

Výše jsem zmínila, že káva bývala poměrně nákladná. A proto s ní hokynáři všemožně „čarovali“. S takovými rejdy, které za chvíli více přiblížím, se už dnes naštěstí nesetkáváme. Nicméně v minulosti bývalo opravdu běžné, že nepoctivý hokynář mísil kávu s různými náhražkami, které sice chuť neovlivnily, nicméně konzument nevědomky platíval za uhelný prach, mleté suchary, chléb, v tom lepším případě pak za vyvařený lógr, který též ušetřil několik mincí do nepoctivé kapsy. To je, viďte!

A to ještě nevíte, že existovaly něco jako zkušebny, které si na takové nepoctivé hokynáře velmi rády došláply. V knize od Františka Michla Padělání a porušování nejdůležitějších potravin a návod pro rychlé poznávání takového porušení z roku 1906 se doslova píše: „Pražená mletá káva se falšuje tak zvanými náhražkami kávovými, které se však zas taktéž různě porušují. Káva celá, pražená i nepražená se falšuje kávou pokaženou, umělou a různými barvivy. Užívá se na to indych, okr, zeleň malachitová, žluť chrómová, uhlí, kurkuma, tuha, skalice modrá aj. Také se vyskytuje zbarvení vyvozené třepáním kávy s olovem. Při zkoušení poznáváme zbarvení zrn kávových, třepáme-li je s vodou. Barviva se tu odlučují a plují buď ve vodě, nebo klesají ke dnu. Také chloroformem a draselným louhem zkoušíme kávu na barviva. Berlínská modř se zbarví louhem draselnatým žlutohnědě. Kurkuma se stává draselnatým louhem červenohnědou. Indigo se ničí kyselinou dusičnou, při čemž žloutne…“

Jak tak čtu, díky Bohu za dnešní kvalitu kávy. A též za všechna ta cenná fakta, která přinášejí nejrůznější studie. Neboť málokteré potraviny jsou podrobeny takové hloubkové analýze jako právě káva. A není tomu tak pouze dnes, neboť když opět poplujeme kupředu do minulosti, stačí z knihovny vytáhnout cenné dílo Sebastiana Kneippa Jak žíti, rady a pokyny zdravým i nemocným, aby prostě, rozumně žili a přirozeně se léčili z roku 1893. Tento německý kněz a léčitel kávu vskutku nešetřil. Pokládá ji totiž za jedno z největších zel, které je sice mírnější nežli kořalka, ovšem o to záludnější. Kávě přisuzuje takové neduhy, jako je náhlý úbytek váhy, tělesná zchátralost, roztřesení údů i mysli, neuróza, dokonce i obraz bídy a hoře. 100 lidí, 100 chutí, ale též 100 názorů. I dnes mezi lidmi najdeme zaryté odpůrce pití kávy, aby je na druhé straně vyvažovali milovníci kofeinu na slovo vzatí.

Ať tak či tak, pokud kávu milujete stejně jako já, její dnešní svátek si užijte. Zajděte si do pražírny, nechte si odvážit několik lotů dobré poctivé kávy a tu si pak dle oblíbeného způsobu doma přichystejte. A též vězte, že tímto aktem vzdáváte hold mnohdy nelehkým pracovním a životním podmínkám těch, kteří kávu v Latinské Americe, Africe a Asii pěstují.