Jak ovlivňují hrátky s hlínou a zvířaty imunitu dětí?

Tento článek píši z pohledu matky šestiletého syna, který žije v naprosto odlišných podmínkách, nežli jsem žila jako dítě já. V prvé řadě, své dětství jsem prožila v paneláku jednoho rozlehlého bohumínského sídliště, v takřka sterilním prostředí, neboť má maminka náš byt denně uklízela a též pečlivě desinfikovala. To, abychom s bratrem nebyli nemocní. My však nemocní byli, a to docela pravidelně, kdy se u nás antibiotika střídala jako na běžícím páse. Tím samozřejmě nechci své mamince křivdit, během výchovy dělala vše tak, jak nejlépe uměla. A činila tak proto, že tomu věřila. Čisté, vydesinfikované prostředí bylo pro ni tím nejlepším možným místem pro své děti.

Jako malí jsme doma chovali rybičky a želvy. Nic víc, žádný pejsek, ani kočička, kteří svým specifickým způsobem života nezapadali do vygruntovaného, čistého prostředí. Velká škoda pro náš mikrobiom, jak se rozepíši následně níže. Jelikož jsem se však narodila do doby, která na časové přímce zaujímá období téměř 40 let, celé své dětství jsem trávila venku. Sice se jednalo o travnaté plochy mezi jednotlivými paneláky, bylo však běžné ráno se nasnídat, vyběhnout a vrátit se až k obědu, k svačině a pak zase k večeři. V zimě, na jaře, v létě i na podzim. Ruce v hlíně, písku, který jsme měly jako děti všude, to, když jsme v něm válely sudy, abychom jej posléze jedno dítko z druhého oprašovaly. Výpravy do polí, ukořistěná nemytá jablka ze vzdálených sadů, všudy přítomné kaluže, ve kterých můžete pouštět lodičky z listí. Trávit čas venku, co nejvíce to jde. Jak často tuto kratochvíli dopřejeme našim nynějším dětem?

Když se mi narodil syn, v té době jsem žila již několik let na vesnici. V mnohem čistějším prostředí, bez pravidelné inverze, prachu a smogu. Avšak, tím, že jsem se přistěhovala do opravdu velkého a rozlehlého domu, s malým dítkem na rukou jsem neměla již šanci tak velký prostor uklidit a už vůbec jej desinfikovat. Nač taky. Doba se změnila, člověk měl víc načteno, aby zjistil, jak moc je potřebné během dětství přijít do styku se všemi těmi mikro kamarády, kteří se hemží například i půdním mikrobiomem. Ten vlastně vnímáme jako souhrn všech mikroorganismů, kam řadíme eukaryota, bakterie, archaea a viry. A tento soubor zahrnuje jak zdraví prospěšné, ale i patogenní mikroby, které nás v případě rovnováhy posilují ve zdraví, v případě nerovnováhy pak naopak naše zdraví oslabují až ohrožují. No, řekněte sami, nemá toto sdělení snad i váhu zlata?

Nehraj si s tou hlínou, budeš nemocný

Možná jste tohle jako děti slýchávaly, zejména jako malé, načančané holčičky: „Nehraj si s tou hlínou, vždyť budeš nemocná.“ Dnes už však víme, že pravděpodobně onemocníme, když nás k té hlíně maminky nepustí.

Proč je půdní mikrobiom důležitý?

Zaměřím-li se na svého syna, už od dětství miluje dovádět s hlínou, vozit ji v autíčku, stavět z ní hrady, sypat ji na kupku, různě ji převážet, dotýkat se jí, zabořit do ní hluboko ruce. Vždyť je to tak přirozené a je to tak správné. Není-li půda chemicky kontaminovaná, co vlastně může našim dětem udělat? Vždyť právě onen potřebný, důležitý a nenahraditelný půdní mikrobiom žije ve svrchních částech hlíny, která svou tloušťkovou zaujímá vrstvu několika centimetrů až jednoho metru. Žijí zde různí živočichové, ale též mikroorganismy, které svou provázaností zajišťují rovnováhu vzájemných vztahů, které následně vytvářejí jakousi jednoduchou a samozřejmou symbiózu pro všechny.

„Bydlí“ zde též houby, které se prostřednictvím vegetace podílejí na podzemním koloběhu živin, minerálů, potřebné vody. A pak tu máme také rostliny, které by bez půdy jen stěží přežily. Navíc platí za smysluplnou spojnici, která tak účelně propojuje podzemní a nadzemní část světa.  A když hnijí, tlejí, puchří a trouchniví, stávají se výtečnou, lahodnou krmí, pro všechny ty pidi obyvatele v podobě mikroorganismů, jež obětavě zajišťují životně důležitý rozklad těl rostlin, dřevní hmoty kmenů, ale i živočichů, kterým se naplnil pozemský čas. Půdní mikrobiom pak zajišťuje také koloběh kyslíku, dusíku, uhlíku a fosforu, a právě díky němu je zachována ona křehká a stabilní rovnováha informačního toku v přírodě.

Milé maminky, dovolte svým dětem užít si dětství se vším všudy...

...nechte je volně pobíhat, dovádět a skotačit, bez toho, aniž byste nad nimi neustále držely hůl v podobě příkazů, zákazů, pravidel a zásad. Udržujte hranice, avšak, nechte chlapce pobíhat, šermovat s větvemi, vozit v autech hlínu, projít se kaluží. Anebo, projet jí na kole, tak rychle jak jenom půjde. Znám jednu maminku se svou malou Emičkou. A Emička každý den na procházce ochutnává hlínu, kamínky, písek, který dokonce spolkne. Nebývá nemocná, ba právě naopak. Byť je ve svém útlém věku každý den v komunitě dvouletých dětí, více méně působí zdravě, s občasnou chvilkovou rýmou, to je ale vše.

Vybudovat silný a stabilní mikrobiom dítěte je jedním z nejušlechtilejších smysluplných darů

Věděli jste o tom, že lidské tělo utváří zhruba 10 biliónů buněk a k tomu všemu na jeho povrchu a uvnitř sídlí kolem 100 biliónů mikrobiálních buněk? Pravděpodobně jste již slyšeli, že co se týká DNA, bude pro nás všechny z 99,99 % typická. Lišit se však budeme zmíněnými mikroby, neboť ve svém mikrobiálním osídlení se můžeme se svým sousedem shodovat jen z 10 %.

Dokonce, a to mi přijde neméně fascinující a úžasné, představte si, že na vaší levé ruce žijí úplně jiní mikrobi než na ruce pravé. Vědci došli dokonce tak daleko, že na zcela běžných předmětech denní potřeby, jako je například počítačová klávesnice, zjistili, že jednotlivé konečky prstů a jim odpovídající klávesy mají v podstatě totéž mikrobiální osídlení. Dokážeme též s 90% přesností přiřadit počítačovou myš k dlani člověka, jenž s ní pracuje. Mikrobi na našich rukou se značně liší od mikrobů na rukách jiných lidí – ve smyslu druhové rozmanitosti přinejmenším v 85 %. Svým způsobem a s lehkou nadsázkou vládneme mikrobiálními otisky prstů.

Co vlastně udává náš střevní mikrobiom?

První mikroby člověk pravděpodobně získává během porodu. Děje se tak při průchodu porodními cestami, jež jsou vystlány poševní mikroflórou. A my dnes již víme, že ať už má každá žena odlišné mikrobiální osídlení pochvy, v průběhu těhotenství se u všech žen složení mikrobiálního společenství sjednotí. Předpokládejme tedy, že první mikrobi čerstvě narozeného miminka pocházejí v maminčiných porodních cest, hlavně pak pochvy.

Jak porod císařským řezem ovlivní mikrobiom dětí?

Co se však stane, když dítko přijde na svět císařským řezem? Dle řady výzkumů se mikrobiom takto narozených dětí blíží mikroflóře kůže dospělého člověka, což je úplně jiné společenství mikrobů nežli u dětí narozených vaginálně. Porody císařským řezem jsou pak v průběhu života spojovány s vyšším výskytem dlouhé řady nemocí, ať už s astmatem, potravinovými alergiemi, atopickým ekzémem, autoimunitními poruchami, ale i například obezitou.

Kojení, strava a prostředí ovlivňuje zdraví střev

Dalším výrazným bodem je kojení, které se osobitě podepisuje na stavu našeho střeva. A pak je to samozřejmě strava, množství přijaté vlákniny, probiotik a prebiotik, prostředí, které nás utváří, jsou to i lidé, kteří do našeho života vstupují a s nimiž sdílíme společný prostor. To, co pak naopak naše střevo poškozuje, bude nevhodně uskládaná, příliš opracovaná, aditivy či nasycenými mastnými kyselinami naplněná strava, bez zlomku vlákniny, stres, kouření, ale také ona zmíněná přemíra čistoty, chemikálií a některých léků. Taková antibiotika dokážou narušit zdravý a vyrovnaný stav našeho střeva, a to na dobu dvou dlouhých měsíců. Nikdy je tedy nekonzumujme jen tak, na Zdař Bůh. Antibiotika cíleně doprovázejí pouze mikrobiální nález, nikdy ne ten virový. Zde totiž nemají vůbec žádný smysl.

Domácí zvířátka a mikrobiom dětí

Máte-li děti, pořiďte jim pejska. Ráda čtu články pana doktora Jaroslava Svobody, který je českým imunologem a který se netají podnětnými a zajímavými myšlenkami, které vlastně stírají mnohé, co tu bylo před těmi mými 40 lety. Zároveň brojí proti přehnanému úklidu. Níže vám vepíši krátkou stať, která byla uveřejněna v časopise Rexlex z roku 2017, č. 42: „Je prokázáno, že děti, které prožily dětství do tří let na venkově, nebo alespoň měly doma psa či kočku – ta zvířata jsou tady velice důležitá – vykazují podstatně méně alergií a jiných imunopatologických stavů, třeba nádorových a řady metabolických a neuropsychiatrických onemocněních. Dítě si do třech let utváří určitou toleranci k antigenům, a to ho chrání i před takovými chorobami, jako je třeba Crohnova.“

Na otázku, co máme tedy dělat, abychom byli zdravější, odpovídá takto: „Žít více v přírodě, se zvířaty, přirozeně. Nenapomínat děti neustále, nestresovat je striktní výchovou a ustavičnými zákazy, neodpírat jim pozitivní stimulaci. Pochvala a šťastné dětství jsou pro zdraví v dospělosti zásadní, nervový systém a spirituální rodina hrají v otázce zdraví a nemoci obrovskou roli.

Tak tedy, milé maminky, věnujme čas spíše svým dětem, jejich vyvážené, zdravé stravě, nežli věčnému a vlastně nikdy nekončícímu úklidu. Zbavit místnosti prachu je jistě základ, už však netřeba děti neustále otírat, oprašovat, dokonce je ani dennodenně koupat. Má drobná rada na závěr zní, abychom se více zaměřili na život našich předků. Ti žili v úzkém kontaktu se zvířaty, pracovali v hlíně, v dobrých silných měsících jedli jen doma přichystanou stravu a stejně, jako se starali o sebe, starali se také o dobytek a další domácí zvířata, která se volně pásla, pobíhala na denním světle. Děti byly dětmi, se svými hranicemi, jakožto též rozumnou svobodou. A pokud se zrovna nevyskytla hladová či válečná léta s minimem klidu a živin, celé dlouhé generace zde sílily a rostly ve zdraví, naprosto vzdálené problémům, které trápí současný, nemocný svět.

Autor článku: Zuzana Švédová